Bábkové divadlo na Rázcestí v Banskej Bystrici aj v čerstvej divadelnej sezóne 2023/2024 pokračuje v rozvíjaní svojho progresívneho divadelného uvažovania. Tentoraz zorganizovalo pilotný ročník medzinárodného festivalu zameraného na participatívne divadlo a rozvoj publika pod názvom Edufest.

Festival sa uskutočňuje vždy počas dvoch dní od septembra až do decembra 2023, pričom sa v každom mesiaci programovo zameriava na inú vekovú kategóriu publika. Edufest ponúka deťom, mládeži, pedagógom a pedagogičkám, či aj kultúrne zvedavej verejnosti, nielen jedinečné divadelné predstavenia od domácich, ale aj prizvaných zahraničných tvorcov. Podstatnou súčasťou sú taktiež zážitkovo-vzdelávacie workshopy s lektormi a lektorkami z odbornej, aj kreatívnej praxe, diskusie a tvorivé ateliéry.

Septembrový Edufest bol zameraný na svet detí predškolského veku. Počas neho sa uskutočnili dva zážitkovo-vzdelávacie workshopy. Kurz s názvom Princípy bábkového divadla v pedagogickej praxi viedla slovenská bábkoherečka, pedagogička Katedry bábkarskej tvorby DF VŠMU v Bratislave a zároveň aj divadelná teoretička – Barbora Krajč Zamišková.

Lektorkou druhého kurzu s názvom Dramatická hra pre najmenších bola doktorandka odboru teória a prax dramatickej výchovy na Katedre výchovnej dramatiky DF AMU v Prahe, aktuálne pôsobiaca aj na Katedre predprimárnej a primárnej pedagogiky Pedagogickej fakulty UK v Prahe – Alžběta Ferklová.

Nasledujúci rozhovor vznikol z iniciatívy priblížiť osobno-profesionálne pohľady Zamiškovej a Ferklovej na dramatickú výchovu alebo aj výchovu (bábkovým) umením v súčasnosti. Taktiež približuje ich inšpirácie a techniky, s ktorými počas kreatívnej výučby pracujú. V neposlednom rade sme sa spolu rozprávali aj o ich zážitkoch z banskobystrického Edufestu.

Barbora Krajč Zamišková

Spoločenský prínos bábkového divadla nevnímate len z estetickej stránky. Ale aj prostredníctvom jeho edukačných, či terapeutických účinkov.  V čom konkrétne spočíva výnimočnosť bábkového divadla práve v edukačnej sfére?

V histórii malo bábkové divadlo svoje právoplatné miesto – v staroveku malo rituálnu, magickú funkciu, v stredoveku náboženskú, v renesancii a baroku estetickú, v romantizme a realizme národnú, v moderne bábky nahradili živého herca. V súčasnosti má bábkové divadlo na Slovensku všetky funkcie prepletené – stále je súčasťou pohanských i náboženských obradov (chodenie s Betlehemom, pochovávanie basy atď.), plní estetickú, edukačnú i terapeutickú úlohu. Práve edukačná úloha je pre pedagógov veľmi užitočná. Môžu ju využívať pri svojich aktivitách, podpora čítania je len jednou z nich. Z bábky si môžu urobiť partnera, ktorý im otvorí dvere k detskej dôvere. Hoc by sa mohlo zdať, že princípy bábkového divadla budú v dnešnej „pretechnizovanej“ dobe zastarané, opak je pravdou.

„V SÚČASNOSTI MÁ BÁBKOVÉ DIVADLO VŠETKY FUNKCIE PREPLETENÉ…“

Takže bábkové divadlo je v podstate nadčasové umenie…

Oživenie neživého materiálu bolo, je a bude pre deti lákavé. Zároveň je to ich prvý kontakt s umením. Môže to teda ovplyvniť ich vnímanie estetična na celý život. Bábkové divadlo a vôbec umenie, ktoré sa obracia k malým deťom, má veľké možnosti a veľký vplyv na objekt, na ktorý pôsobí. Základné vlastnosti a kvality osobnosti človeka sa formujú práve v útlom veku a čokoľvek pôsobí na deti, má na ne nutne vplyv. O to viac prostriedok deťom tak blízky, ako je bábkové divadlo. Všetky ponúkané emócie hry s bábkou pripravujú pôdu základnému a celistvému zážitku – katarzii: uvoľnenie, oslobodenie a očistu vtedy, keď hlavný hrdina konečne dosiahol vytúžený cieľ a nebezpečenstvo, ako aj zlo, sú definitívne zažehnané. Dieťa prežíva katarziu častokrát silnejšie ako dospelý človek.

Keďže počas celej hry vniká hlboko do jej deja a predstavuje si seba samé ako hlavného hrdinu. Pocit dosiahnutia vytúženého cieľa, porážka zla, získanie veľkej odmeny, či moci, je pre dieťa, ktoré tak veľmi preniká do sveta cez svoj subjektívny svet, veľkým vyvrcholením. Takéto reakcie na bábkové predstavenie mu poskytujú zážitok krásy, prežívania hodnôt a myšlienky diela.

„DIEŤA PREŽÍVA KATARZIU ČASTOKRÁT SILNEJŠIE  AKO DOSPELÝ ČLOVEK.“

Ak by neexistovali bábky a ostatné formy tohto divadelného žánru, viete si predstaviť ich alternatívu vo vzdelávacom procese?

Alternatívou k bábkam a figúram, sú dramatizácie, hry s predmetmi, scénické čítania.

Barbora Krajč Zamišková

Pre každý typ bábky je technicky prirodzený iný spôsob animácie. Napríklad maňuška sa ovláda prstami, pričom marioneta drôtom a niťami, ktoré sú upevnené na váhadle.  Myslíte si, že odlišná technika vodenia bábok automaticky poskytuje aj iný druh psychologickej skúsenosti detí v rámci dramatickej výchovy?

Každej bábke pristane iný žáner, iná emócia. Maňuške komédia, javajke epos, marionete zas niečo vážne. Pri vzdelávacom procese by mali pedagógovia vychádzať z daností svojich žiakov a textu, ktorí chcú spracovať. Malo by to skupinu baviť a napĺňať.

Ste názoru, že prostredníctvom dramatickej výchovy by sa malo mladistvé publikum dozvedať aj o (stále) kontroverzných témach, ako napríklad o ľudskej sexualite?

Zážitok z hry s bábkou, nemusí ísť len o dramatickú výchovu, ale napríklad aj o dramatizácie v triede, či komunikáciu s učiteľom za pomoci oživeného materiálu, prináša nielen spomínanú katarziu. Ale aj uvoľnenie atmosféry medzi spolužiakmi, socializáciu, rozvoj slovnej zásoby alebo cvičenie sústredenia. Prísun nových informácií a cvik zručností sú samozrejmé. Ak sa k tomu pridajú aj tabuizované témy, je to len prínosom. Úlohou pedagógov je vytvárať impulzy. Prepojiť semiotickú funkciu bábkového divadla s estetickou a etickou.

„ÚLOHOU PEDAGÓGOV JE VYTVÁRAŤ IMPULZY.  PREPOJIŤ SEMIOTICKÚ FUNKCIU BÁBKOVÉHO DIVADLA S ESTETICKOU A ETICKOU.“

Aký je váš názor z pozície divadelnej praktičky a teoretičky na rozvíjanie dramatickej výchovy do budúcnosti? Kto alebo čo vás v tomto smere dokáže inšpirovať?

Pomocou bábky je možné oveľa rýchlejšie dosiahnuť výchovný cieľ, osvojiť si rôzne pozitívne návyky, rozvíjať fantáziu a estetické cítenie. To však vyžaduje veľkú trpezlivosť, dobrú znalosť detskej psychiky, sveta detí a neutíchajúcu chuť hrať sa.

Ruský básnik, publicista, literárny kritik, prekladateľ, literárny vedec a spisovateľ Kornej Ivanovič Čukovskij, autor, okrem iného, Doktora Jajbolíta, definuje základný zmysel tvorby pre deti ako úlohu prebudiť, vypestovať a upevniť vo vnímavej detskej duši drahocennú schopnosť prežívať niečo s niekým, trpieť a radovať sa s niekým. Bez tejto funkcie človek nie je človekom. Najväčšou inšpiráciou k tejto mojej činnosti, venovať sa najmladšiemu divákovi, je môj dvojročný synček. Ten ma dennodenne vpúšťa do jeho sveta.

Ako hodnotíte úspešnosť vášho workshopu o dramatickej výchove v rámci Edufestu organizovaného Bábkovým divadlom na Rázcestí?

Môj seminár a workshop na Edufeste mal názov Princípy bábkového divadla v pedagogickej praxi. Účastníčkam (učiteľky materských, základných a stredných škôl) som sa snažila predstaviť bábky ako pomocníkov pri ich vyučovaní. Poukázala som na význam bábky, ktorý sme si ukázali na konkrétnych príkladoch.

Priblížila som im, ako s bábkou pracovať. Súčasťou praktického workshopu bola prezentácia jednotlivých typov bábok a cvičenia s nimi. Nasledovala diskusia, v rámci ktorej mohli účastníčky diskutovať o svojich vlastných skúsenostiach s oživením materiálu na hodinách. Bol to veľký zážitok aj pre mňa.

„ÚČASTNÍČKAM … SOM SA SNAŽILA PREDSTAVIŤ BÁBKY  AKO POMOCNÍKOV PRI ICH VYUČOVANÍ.“

Z workshopu Princípy bábkového divadla v pedagogickej praxi Barbory Krajč Zamiškovej (zdroj archív BDNR)

Alžběta Ferklová

Ako si spomínate na svoje prvé praktické skúsenosti v oblasti dramatickej výchovy?

Vzpomínám ráda a s úsměvem. Speciálně s předškolními dětmi to pro mě byla poměrně náročná cesta hledání, zkoušení a objevování. Když si na to zpětně vzpomenu, dělala jsem většinu věcí, které už vím, že nejsou dobré, nefungují. Hrála jsem s dětmi co nejvíce pohybových her, aby se hodně vyběhaly a uvolnily, přitom praxe mi ukázala, že je to spíše o vědomém zklidňování. Vymýšlela jsem stále nové a nové hry a malé děti přitom potřebují rituály, opakování a pomalé a postupné přidávání úkolů. Mé lekce byly nabité nepřeberným množstvím různých aktivit a postupně jsem zjistila, že není kam spěchat, že méně je více. Skvělé je umět se zastavit, zasmát se s dětmi, dát jim čas tam, kde ho potřebují.

Zkrátka se jako pedagog více uvolnit a tolik neočekávat a nepředstavovat si. A když lekce nefunguje, že to není většinou problém dětí, ale učitele, který je neumí v danou chvíli zaujmout, vymýšlí neadekvátní úkoly, přesáhl možnou dobu soustředění dětí, málo střídal aktivity a pod. Ale nikdo mi ty informace neřekl, nikde jsem je nemohla vyčíst, musela jsem si prostě všechno sama vyzkoušet. Ani na DAMU se v době mého studia nedávala taková pozornost dětem předškolního věku, což se teď už naštěstí změnilo. Učím tam 1 semestr povinně volitelný předmět s názvem Dramatická výchova s nejmenšími.

„SKVĚLÉ JE UMĚT SE ZASTAVIT, ZASMÁT SE S DĚTMI, DÁT JIM ČAS TAM, KDE HO POTŘEBUJÍ.“

Tvrdíte, že v rámci dramatickej výchovy je dôležité bezpečné prostredie vychádzajúce už len zo samotnej prítomnosti lektora/ lektorky, ale zároveň môže vzniknúť aj medzi deťmi.  Akou najúčinnejšou metódou si podľa vás možno získať pozornosť a dôveru detí, ktoré sú čoraz viac ovplyvňované mediálnym svetom?

V rámci lekcí dramatické výchovy se otevírají nejrůznější témata a my po dětech chceme, aby byly upřímné a pravdivé samy k sobě a k nám. To vyžaduje velkou důvěru k pedagogovi i skupině. Pro mě je vždy cesta laskavost. Speciálně v předškolním věku je zásadní, aby děti měly jasně nastavená pravidla a dodržovaly je, bez toho není možná dramatická hra, která je často hlasitá. Pokud bude učitel pravidla nastavovat laskavě a důsledně, s respektem ke všem dětem a jejich potřebám, je ta cesta efektivnější a na základě mé zkušenosti jediná možná. Přehnanou autoritou se ničeho moc efektivního nedosáhne – speciálně u dnešních dětí.

Například říkám dětem, že si můžou s námi hrát nebo si můžou sednout na židličku a v klidu se dívat (záměrně nepoužívám výraz: když budeš zlobit půjdeš si sednout), živější děti si beru jako „pomocníky”, děti, které potřebují dodat odvahu cíleně povzbuzuji. Mám jasná pravidla na začátek a konec aktivit, rituály, které jsou pro děti jasné a pochopitelné atd. Pokud někdo pravidla stále porušuje a nezvládne, odchází do vedlejší třídy dělat něco, co bude pro něj v tu chvílí zajímavější, ale vždy je to v laskavé důslednosti a důležité je, aby dítě pochopilo proč a že to není za trest, ale je to přirozený důsledek…

Být pedagogem, zvláště u takto malých dětí, je tenký led a my můžeme buď dětem zprostředkovat empatické a jasné řešení situací nebo jim klidně vytvořit „blok” na několik let. Takže laskavost je pro mě cesta. A co se týče mediálního vlivu, ten je velký. Pracovala jsem s dětmi, které často odcházely, když jsem otevírala knížku. Řešení jsou smysly. Děti předškolního věku stále ještě velmi zaujme, když něco zajímavého a nového slyší, vidí, ochutnají, osahají si…

„ŘEŠENÍ JSOU SMYSLY.“

Alžběta Ferklová

Deti predškolského veku treba podľa psychologických tvrdení oboznamovať s multižánrovou literatúrou, vrátane klasických, či aj obrázkových rozprávok. Vzhľadom k silnému vplyvu filmového priemyslu je však čoraz populárnejší aj žáner scifi a fantasy literatúry, vrátane hororu.  Viete si predstaviť viesť dramatickú výchovu aj cez tieto, odvážnejšie, útvary?

Dramatická výchova má velké možnosti ve výběru námětů. Lekce můžou vycházet z různých žánrů literatury, hudební ukázky, výtvarného díla, fotografie, filmové ukázky, vymyšleného příběhu, situace na ulici a pod. Vždy je ale zásadní kvalita námětu, věk dětí a dramatický potenciál – to znamená, aby byl námět tvárný, aby byly možnosti, jak ho rozvést, rozehrát, posunout dál, prozkoumat, obohatit… Jednou po mně děti chtěly, abych jim připravila lekci na Superhrdiny. Udělala jsem to. Bylo skvělé, jak samy říkaly, že je to už moc nebaví, protože Spiderman je limitovaný tím, že pořád jen střílí pavučiny a skáče, a pod.

Dramatická výchova, žiaľ, doposiaľ nemá dostatočné renomé ani na českých, ani na slovenských vzdelávacích inštitúciách. Ako vidíte potenciál svojho odboru v budúcnosti? Dala by sa dramatická výchova prípadne zefektívniť médiami?

Dramatická výchova má v českém systému již nějaké místo vybudované, ale stále je to převážně o nadšení konkrétních pedagogů a přemýšlejících ředitelů škol. V současné době probíhají velké revize RVP pro základní vzdělávání, kde převážně kolem nových estetických výchov (dramatické, taneční a pohybové, filmové a audiovizuální) vznikají mediální dezinformace, lživé a nelogické.

Takže média se neukazují jako šťastná volba, zatím…Vše jde postupně, bohužel po krůčkách, snahy o implementování dramatické výchovy byly už po revoluci v roce 89. Kolegů pedagogů dramatické výchovy působících na různých školách je postupně více a více a i dramatická výchova hledá postupně nové možnosti v dalších sférách (programy po divadelních představeních, galerie, nemocnice, paliativní péče atd.)

Ako sa k realite podmienok dramatickej výchovy staviate vy?

Já osobně se snažím přispět výukou na Pedagogické fakultě a ročním kurzem dramatické výchovy pro pedagogy mateřských škol. Nejsem statistik, ale pokud má každý rok cca 80 pedagogů z mateřských škol, se kterými se potkám (budoucích i současných), z různých koutů republiky (na kurzu jsme měly i studentky ze Slovenska) možnost setkat se s dramatickou výchovou jako plnohodnotnou estetickou výchovou a jejími možnostmi v praxi a budou ji ve své praxi pedagoga v MŠ využívat, tak dají současné generaci dětí možnost tuto výchovu zcela přirozeně zažít. Pokud tato generace dětí vyroste v tvořivějším procesu, ta další již na tom bude ještě lépe atd.

Účinky dramatické výchovy totiž nejlépe poznáte a pochopíte, pokud si lekci vyzkoušíte a zjistíte, že to není jen hraní divadla nebo sezení na koberci a povídání si. Ale že je to vzdělávací proces, kde mimo osobních, sociálních a dramatických cílů dochází například k rozvoji porozumění textu (čtenářské gramotnosti a pregramotnosti), pochopení určitých faktů a informací, prolínání dalších estetických výchov a to všechno ještě formou hry – učením zkušeností. Velmi bych takový komplexní vzdělávací proces dětem našich dětí přála.

„ÚČINKY DRAMATICKÉ VÝCHOVY TOTIŽ NEJLÉPE POZNÁTE A POCHOPÍTE, POKUD SI LEKCI VYZKOUŠÍTE…“

Z workshopu Dramatická hra pre najmenších Alžběty Ferklovej (zdroj archív BDNR)

Ako hodnotíte úspešnosť vášho workshopu o dramatickej výchove v rámci Edufestu organizovaného Bábkovým divadlom na Rázcestí? Ako sa vám pracovalo v kolektíve, s ktorým ste sa stretli? Zažili ste počas tohto stretnutia aj niečo špecifické?

Ten den jsem byla 13,5 hodiny na cestě. Vyrážela jsem ve 4:00 z Prahy, kam jsem se vrátila po půlnoci. Takže by se zdálo, že budu unavená. Když jsem přijela domů, byla jsem v úplné euforii, že jsem ve 3 hodiny ráno dodělala dceři dort k narozeninám. Ten den i samotný workshop byl pro mě smysluplný. V Bábkovém divadle na Rázcestí jsem se potkala s velmi zajímavými lidmi. A jako lektor jsem velmi ocenila pestrost skupiny (studenti herectví, učitelky v MŠ, lektorky z divadla atd.), která byla velmi spolupracující a podle zpětné vazby i spokojená. Věřím, že si tam každý našel to svoje…

Zhovárala sa Petronela (Ela) Brotková.